Obrázková cesta lesem Ochoza

V lese Ochoza na okraji Nového Městě na Moravě visí na stromech osm obrázků, jejichž motivy čerpají jak z místní historie, tak z legend a pověstí. Cesta za obrázky je značena (žlutočervený úhlopříčně rozdělený čtverec) a začíná v parku na náměstí.  V informačním centru na náměstí lze zakoupit podrobného průvodce. Pokud by se Vám po cestě nepodařilo najít všech osm obrázků, můžete se na ně podívat ve dvoře Horáckého muzea, kde visí jejich originály. Jejich autory jsou novoměstští umělci a malíři Jiří Štourač, Jiří Dvořák, Miroslav Lamplot, Milena Vyplašilová, Miloslav Dvořák, Eva Brychtová, Karel Němec (kop. Miloslav Dvořák) a Milan Kotlář.
 
1. U hrobku
V roce 1713 postihla zemi epidemie moru. Novoměstští konšelé uzavřeli přístupy do města závorami a chránili město před zavlečením nákazy. Jednoho dne byl u závory zadržen novoměstský rodák Sládek s manželkou a čtyřmi dětmi. Celá rodina prchala před morem z Kolína a zde se chtěli zachránit. Stráž je do města nevpustila a až zde na tomto místě daleko za městem, si mohli uprchlíci postavit chýši, ve které trávili karanténu. Jídlo jim nosili sousedé pořídkou na nedaleký kámen. Jednoho dne zůstalo jídlo netknuté. Celá rodina zemřela na mor a byla pohřbena na poli u chýše. Chatrč byla spálena. Hrob byl označen kamenem s datem úmrtí, který později roztloukl majitel pozemku, když mu překážel v rozšíření pole. Zbytek kamene s křížem byl na uchování paměti zasazen zde na mezi a v sedmdesátých letech minulého století byl pak přestěhován na okraj lesa k chatě Silvia. Nové Město nikdy v historii morová rána nezasáhla.
 
2. Svatý Hubert
Svatý Hubert patří mezi řadu světců, jejichž skutečný život je už zcela dávno překryt legendou. Dnes již nikdo neví, že sv. Hubert byl biskupem, ale každý ví, že je patronem myslivců a lesníků. Hubert pocházel z akvitánského šlechtického rodu a světlo světa spatřil někdy kolem poloviny 7. století. Brzy se oženil, ale jeho žena při porodu zemřela. Zlomen bolestí se uchyloval do lesů a zapomnění hledal v lovu. Jednou lovil i na Velký pátek a pronásledoval jelena, který mu ale zmizel v houštině. Když z ní jelen proti němu vyšel, oslnil Huberta mezi parohy zářící kříž. Tento silný zážitek ho přivedl k obrácení se k Bohu. Brzy nato přijal kněžské svěcení a jako šiřitel křesťanství působil v Brabantu, říkali mu „apoštol Arden“. Pro svou dřívější vášeň k lovu dostal patronát nad resortem lovců a v jeho jménu skládali myslivci přísahu. Jsme v lese, proto se chovejme tiše, abychom něco uviděli. Jeleni tu sice nežijí, ale třeba uvidíme myslivce. Poznáme je zcela určitě, každý totiž nosí hubertus.
 
3. Svatá rodina

Říká se zde „U obrázku“. Na tomto místě se dne 5. října 1768 odehrála tragédie. Byla tu zavražděna a oloupena žena ze Světnova, jménem Čápová, která se tudy vracela s nákupem z novoměstského jarmarku. Podle způsobu ran se soudilo, že pachatelem byl asi voják. Dále se zjistilo, že když si oběť vázala na obecníku nakoupené zboží, byli tam i vojáci. Jeden voják po vraždě prodal ve městě nějaký ten „cajk“ Janu Smejkalovi a jeho kamarád zase prodal synu kováře Knína nějaké knoflíky. Věci mohly pocházet z lupu. Oba vojáci byli v Novém Městě arestováni, a když se nepřiznali, byli předáni ke svému regimentu ke stíhání. Místo tragédie označili zbožní lidé obrázkem Svaté rodiny. I když sice sama Svatá rodina připomíná radost Vánoc, motiv útěku Svaté rodiny do Egypta již nese v sobě kus smutku a i zde připomíná smutnou událost.
 
4. Tři bratři
Původ tohoto názvu je velikou záhadou. Místo prý vděčí za svůj název třem mohutným smrkům, které zde kdysi dávno rostly srostlé. Bratři stromy už dávno padly pod sekerami drvoštěpů, jejich pařezy už dávno zpráchnivěly, ale tradice tří bratrů tu žije stále. Po dlouhý čas tu visela tabulka s oznámením, že zde padli tři bratři Čech, Lech a Rus. Ani po těchto třech padlých bratrech se zde nedochovala žádná památka. Další z řady padlých jsou údajně tři bratři hudebníci, kterým při návratu z muziky ve Vlachovicich právě na tomto místě došly síly a také padli. Toto místo je tedy záludné a nebezpečné, asi vysává energii. Jedno je však jisté, i kdyby tu přistálo UFO a vystoupili z něj čtyři ufouni, na názvu místa se už nic nezmění, bude se tu stále říkat „U tří bratrů“.
 
5. Pernovka
Říká se tu také Vodičkova louka a místo je to doopravdy tajemné. Jméno Pernovka dostala asi louka od hornické činnosti, která zde snad kdysi v dávných časech probíhala. Proto je docela dobře možné, že zde při troše štěstí zahlédneme permoníky, kteří čas od času vylézají na povrch. Louka Pernovka je chráněnou přírodní památkou, protože tu roste řada vzácných vlhko-milných rostlin, mezi nimiž vyniká masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. Louka je vlhká, proto se často halí do mlžného oparu. Takové místo uprostřed lesa je ideálním tanečním parketem pro víly. Vše je tu v dokonalé harmonii. Víly jsou bytosti étherické bez masa a kostí, takže si na nich rosnatky nesmlsnou a naopak zase víly při svém tanci nepošlapou ani louku, ani rosnatky. Málokoho ale potká štěstí spatřit taneční rej víl na vlastní oči. Připojený obrázek je jen nedokonalou náhražkou, protože takový tanec víl v lehounkém oparu mlhy, nasvětlený stříbrosvitem úplňku, se nedá ani namalovat, ani nafotografovat, ten se musí vidět!
 
6. U buku
Zde je křižovatka lesních cest a lyžařských tratí, místo velice frekventované. Proto není divu, že tuto křižovatku střeží Horácký hejkal. Jak takový Horácký hejkal vypadá a co dělá, vidíte zde na obrázku. V podvečer a v noci se jeho volání „hej, hej“ nese po lese a nahání strach. Pokud se v pozdní dobu nacházíte v lese, mějte se na pozoru. Hejkal je strašidlo zlomyslné a škodo-libé, a proto mu stačí jen jednou odpovědět a už Vám skočí na záda. Hejkal není velké strašidlo, ale když ho ponesete na zádech delší kus cesty, nejen že se Vám pěkně pronese, ale bude Vám ještě navíc hulákat i na zádech. Jeden obyvatel Nové Vsi prý zapudil hejkala tím, že na jeho zvolání „hej, hej“, odpověděl, „kde´s ho vzal, tam ho dej!“. Ukázalo se ale, že to nebyl pravý hejkal, ale byl to jen zakletý lakomec, který po nocích přesouval sády na polích a takto byl ze zakletí vysvobozen. Pravý Horácký hejkal není potrestaný lakomec, ale je to lesní bytost. Pokud Vám Horácký hejkal skočí na záda, nezbavíte se ho a pěkně si ho odnesete až na samý konec obrázkové cesty, kde sám seskočí a uteče zpět do Ochozy.
 
7. U lyžaře
Přesněji řečeno „U upadlých lyžařů“ a mimochodem, říká se tu též nedůstojně „U pochcanýho buku“. Málo platné, když upadne lyžaři tělo, poručí se k bílé zemi i jeho důstojnost. Obrázek je tu dán na paměť mnoha tisícovek lyžařů, kteří již více než sto let naplňují v zimě les a dělají Ochozu lesem lyžařským. Novoměstský rodák, Mistr Karel Němec byl příznivcem lyžování a na mnoha svých dřevorytech krásně zobrazil radosti i strasti lyžařů. Jeho dřevoryt je sem dán k uctění všech lyžařek a lyžařů, všech mistrů i začátečníků, zkrátka všech, kteří se v Ochoze přes všechnu snahu neudrželi na lyžích vzpřímeně a důvěrně se zde líbali se sněhem. Takových lyžařů je mnoho a každým rokem jich valem přibývá. Nám bylo líto, že si na ně nikdo nevzpomene, proto jsme jim věnovali tento obrázek. Vždyť není mezi námi lyžař ten, který by nepolíbil zasněženou zem!
 
8. Rychtářovec
Z vrcholku cesty jsme sešli až dolů k Pstruhovému potoku, překročili jsme jej a pokračujeme podél jeho toku. Opustili jsme Ochozu a nacházíme se v lese Maršovský rychtářovec. Kolem cesty samá voda, ale vodník nikde. Až zde na suchu, kus pod Jelení skálou, jsme se konečně hastrmana dočkali. Vodní mužík, který tu přebývá, je beze jména. Jméno dáváme bytostem, které neškodí a které máme rádi. On tenhle koupalištní vodník není tak dobrý, aby si pěkné jméno zasloužil. Je stále ještě aktivní a má tu na dně koupaliště několik naplněných hrnečků. Proto mu také nikdy nikdo pěkné jméno nedá. Necháme tedy vodníka ševcovat, snad se do budoucna polepší. My už můžeme klidně zamířit k domovu, protože tímto hastrmanem naše obrázky končí.

Foto: Alice Hradilová