Ohnivý pes

Před dávnou dobou, kdy se ještě kolem Nového Města dolovalo stříbro a železná ruda, bylo třeba mnoho uhlí pro zpracování vytěženého materiálu v hamrech a pecích. Proto se v lesích kolem města uživilo mnoho uhlířů.

Jeden z nich bydlel v lese nad Novým Městem. Tomu lesu se odpradávna říkalo Ochoza. Onoho dne skácel hluboko ve hvozdu mohutný buk a nadělal z něj polena. Aby je nemusel nosit až ke svému domu, založil milíř přímo u pařezu. Už se chystal celé dílo podpálit, když zjistil že nemá křesadlo. Nezbylo mu nic jiného, než podstoupit dlouhou cestu domů, aby zapomenutou věc přinesl a měl čím rozdělat oheň. Doma jej už čekala žena s večeří. Najedl se tedy, vzal křesadlo a vyrazil zpět.

Na cestu mu svítil měsíc a spousta hvězd, byla teplá letní noc. Když došel k milíři, blížila se půlnoc. Tu najednou, přímo proti uhlíři, vynořil se ze tmy veliký pes, s plamennýma očima a ohnivým jazykem a řítil se přímo na něj. Uhlíř měl pro strach uděláno, i přes hrůzu kterou cítil, sevřel pevně ostrý tesák za opaskem.

Těsně před ním se však ohnivý pes proměnil. Najednou tu stál ohromný chlap s rudýma očima a podával vyděšenému uhlíři kus masa. Ten se strachy nezmohl na žádný odpor a že si tedy maso vezme. Když se na něj však pořádně podíval, poznal, že je to lidská noha!

Teď již pořádně vyděšený uhlíř dostal spásný nápad.

„Není osolené," řekl a chlap i s masem zmizel. Uhlíř zapomněl na milíř a chtěl vzít nohy na ramena. Udělal pár kroků a chlap stojí zas před ním a podává mu osolenou lidskou nohu!

„Není okmínované," vykoktal. Po chlapovi jako by se země slehla. A než bys napočítal do tří, stojí tam zas s okmínovaným masem.

„Není upečené," povídá na to bezradný a vyděšený uhlíř. A to byla poslední výmluva, kterou si vymyslel. Chlap najednou stojí zas před ním a drží upečenou lidskou nohu. V uhlíři by se krve nedořezal.

Když tu náhle zakokrhal někde v dálce kohout. Ozvala se hromová rána a chlap nadobro zmizel. Uhlíř utíkal domů, co mu síly stačily. Do těch končin ho už nikdo nikdy nedostal.

Dodnes se v těch místech, kde se tato pověst odehrála, říká U milíře.