4. den venkovem pěšky

Putování za tajuplnou kostnicí, dalekými výhledy i moravským Loch Ness

Délka výletu: 23 km

Začátek výšlapu za krásami vysočinského venkova začíná na železniční zastávce Nížkov. První zajímavostí na cestě je unikátní Bukové arboretum s více než čtyřmi desítkami kultivarů buku lesního. Stačí se pod stromy posadit a jen tak se kochat okolní přírodou. Přímo v Nížkově najdete kostnici z roku 1709 s kostmi přibližně osmi tisíc lidí. Až nedávné výzkumy potvrdily, že původ některých kostí sahá až do 13. století. Většina je však z doby, kdy byl v době tereziánských válek v letech 1740 – 1742 v Nížkově obrovský polní lazaret. Když tam vypukla epidemie moru, cholery či tyfu, lidé umírali po stovkách a pohřbívali je do mělkých hrobů v okolí. Později se část kostí dostala do kostnice, kde je podle pověsti do čtyř velkých pyramid srovnal slepý mládenec. Jedna z lebek je oblýskaná dotyky rukou návštěvníků, kteří si na ni sahají pro štěstí. Jizva dokazuje, že kdysi byla lebka čelně rozseknutá, ale později srostla.

Název vsi se odvíjí od cisterciáckých mnichů, kteří v ní v roce 1234 založili klášter a po dobu svého působení stihli vykonat hodně práce. Kromě vybudování dřevěného kláštera založili i vinohrad, což bylo v oblasti raritou. Mnichy vystavěný dřevěný kostel ve vsi po nich zvané Mníškov se stal předchůdcem dnešního svatostánku sv. Mikuláše a postupně došlo ke zkomolení původního názvu na Nížkov. Cisterciáci se po šesti letech přesunuli do dnešního Žďáru nad Sázavou, kde vybudovali větší klášter.

Z Nížkova se pusťte po cyklotrase 4336 a pak po žluté značce na kopec Rosička, kde stojí rozhledna. Ta byla v roce 2001 vybudována jako telekomunikační věž, je vysoká dvaačtyřicet metrů a vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 24 metrů. Nahoru vede schodiště se 140 schody a vyhlídka nabízí pohled na část Žďárska, Jihlavska i Havlíčkobrodska. Po cyklotrase se pak vydejte do Sázavy, kde si udělejte odbočku k řece Sázavě, kde objevíte historický dvouobloukový kamenný most. Vznikl po roce 1714, kdy se protrhly hráze Velkého Dářka a dalších rybníků, takže povodňová vlna ve vsi smetla všechny mosty i domy blízko řeky. 

Přes obec pokračujte po cyklotrase č. 19, jež se za vsí klikatí po bývalé trase železniční trati, odkud pak sejděte vlevo k řece. Tu stejně jako její vedlejší rameno přejdete po mostku a můžete se pokochat pohledem na objekt Šlakhamru. Tato technická památka byla kdysi hamrem, zařízením na zpracování železné rudy, přičemž hamernictví se v oblasti udrželo až do 17. století. Na vodním náhonu bývalého hamru byl následně vybudován mlýn na obilí, který fungoval až do druhé světové války. V roce 1976 získalo chátrající mlýn do správy Technické muzeum v Brně, které tam po dlouhé rekonstrukci otevřelo muzejní expozici, jejíž součástí je také funkční vodním kolem poháněné hamerské kladivo s příslušenstvím.

Nedaleko Šlakhamru uvidíte Rozštípenou skálu, skalní útvar se štěrbinou, kudy vede turistická značka, ale ještě předtím se zajděte na louku pod ní podívat na Mamuta – další z betonových soch žďárského výtvarníka Michala Olšiaka. Poté prolezte Rozštípenou skálou a pokračujte přes osadu Šlakhamry až na Konec světa. Ten představuje historickou hranici mezi Čechami a Moravou a již zhruba čtyři desítky let ji střeží figurína hraničáře ve strážní budce, již několikrát obnovená. V průběhu času místy vedla i hranice dietrichštejnského panství, což na okraji lesíka dokládá kámen se dvěma dietrichštejnskými noži.

Z Konce světa vystoupejte na pověstmi opředený vrch Peperek s Čertovým kamenem na vrcholu. Ve středověku se v lokalitě nacházely stříbrné doly, nicméně i ty zničilo silné zemětřesení, které v srpnu 1328 zasáhlo oblast Českomoravské vysočiny.  

Od Peperku pokračujte dál k malebnému jezírku Vápenice. Spojeny jsou s ním různé pověsti, přičemž ta nejznámější hovoří o lásce dvou mladých lidí, jimž bylo zapovězeno se vzít. Dívka plakala tolik, až z jejích slz vzniklo jezírko a nešťastní milenci skončili navždy pod jeho hladinou. Ve skutečnosti Vápenice vznikla zatopením vápencového lomu spodní vodou poté, co v něm začátkem 20. století skončila těžba. Už ve 30. letech ale Vápenice figurovala v legendách o tom, že v jejích chladných vodách žijí obludné ryby, což dobový tisk ochotně podněcoval, tudíž z místa se dočasně stalo moravské Loch Ness.

U Vápenice vyměňte žlutou značkou za modrou a dojděte na vyhlídku nad Žďárem střeženou Mamlasem, další z Olšiakových soch. Obří betonová hlava z roku 2005 je první skulpturou, kterou výtvarník v okolí vytvořil. Pokračujte dál kolem hospodářského dvora Lyra vystavěného podle návrhu slavného architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla k cíli výšlapu u hotelu Tálský mlýn pod Pilskou nádrží, kde dobře vaří. A pokud máte čas a chuť, v sezoně můžete vyzkoušet i nabídku volnočasového areálu Pilák nebo se vykoupat.  

Všechny výlety venkovem naleznete zde.