Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je jedinečným uměleckým dílem českého architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichla a je považován za vrcholné dílo barokní gotiky. Stavba byla vystavěna v letech 1719 až 1722 a odlišuje se od běžných uměleckých norem a představ své doby.

Kostel byl postaven v souvislosti s blahořečením a svatořečením Jana Nepomuckého, které bylo připravováno poté, co byl v jeho hrobě v pražské katedrále sv. Víta nalezen jeho domnělý zázračně neporušený jazyk. Stavba byla zahájena rozhodnutím opata žďárského cisterciáckého kláštera Václava Vejmluvy a vysvěcena pouhé dva roky poté.

Kostel má kompozici pěticípé hvězdy, což symbolizuje nejen pět ran Kristových, ale také pět písmen v latinské slově "tacui" (mlčel jsem) a především pět hvězd ve svatozáři mučedníka sv. Jana Nepomuckého, které se podle legendy objevily ve Vltavě po jeho utonutí. Kostel je obklopen ambity ve tvaru deseticípé hvězdy, které poutníkům poskytují ochranu před nepřízní počasí.

Areál poutního kostela sv. Jana Nepomuckého byl v roce 1994 zařazen mezi památky zapsané do prestižního Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Navíc po 75 letech se na Zelenou horu vrátily tři zvony, ve věži kostela sv. Cyril a Metoděj (zvoní ve 12 h), v ambitu sv. Vojtěch (zvoní v 8 h) a sv. Zdislava (zvoní v 18 h).