Vrchní správce Ulrich

Bylo to za dávných let, co žil ve Žďárském zámeckém velkostatku správce jménem Ulrich. Jednalo se o mimořádně zlého a krutého člověka. Obyčejným lidem zabavoval majetek, peníze i dobytek, zvláště pak spadeno měl na majitele lesů. I těm nejchudším bral poslední sousto od pusy, tolik zla v něm bylo.

Jednoho dne vrchní Ulrich zemřel. Nikdo jej nelitoval, jeho příbuzní pohřbili tělo rodinné do hrobky na Žďárském hřbitově.

To však nebyl konec, pár dní po pohřbu již místní lidé viděli přízrak zlého správce, kterak projíždí kolem zámku na černém, bezhlavém koni, s ohromnými kopyty.

Další svědci přísahali, že spatřili v hlubokých lesích kolem Žďáru jezdit přízračný kočár tažený bezhlavým čtyřspřežím. Přesně v takovém kočáře jezdil Ulrich za svého života.

Duch zlého správce byl také viděn v lese, který před lety zabavil poctivému majiteli, jak sedí na pařezu a hledí do černé noci.

Měšťané přemýšleli, jak se zlého přízraku zbavit, protože jako by nestačilo, že vrchní škodil za života, začínal se lidem mstít i po smrti. Nikdo však nic nezmohl. Teprve, až když představení města pozvali do Žďáru Jihlavského kata.

Ten nechal otevřít Ulrichovu hrobku na hřbitově. V rakvi leželo tělo několik měsíců mrtvého vrchního, ale nebylo na něm ani známky rozkladu. Naopak, ve světle lucerny v temné hrobce vypadal Ulrich, jako když spí.

Kat oslovil zlého správce. Ulrich otevřel oči a začal se chraplavým hlasem smát a pomalu vstával z rakve.

Popravčí však nezaváhal, srazil oživlou mrtvolu zpět do rakve a zvedl svůj ostrý popravčí meč. Jedinou ranou usekl Ulrichovu hlavu. Pak nechal poslat pro pytlík máku. Ten nasypal do úst a krku mrtvému tyranovi. Rakev i hrobka byly uzavřeny a ducha zlého vrchního už nikdo nikdy neviděl.

Pověst praví, že se znovu zjeví, až uplyne tolik let, kolik zrnek máku je v Ulrichově rakvi.