Vodohospodářskou stezkou kolem Svratky

Šestnáct kilometrů a dvaadvacet zastavení u infopanelů zahrnuje Svratecká naučná vodohospodářská stezka směřující z Dalečína ve žďárském okrese a Kraji Vysočina do osady Švařec. První polovina stezky vede po takzvané ‚pravobřežce‘, účelové komunikaci po pravé straně nádrže Vír I a nabízející malebné výhledy na zatopené údolí. V Dalečíně se dá zaparkovat u obecního úřadu, který sídlí v prostorách bývalého zámečku se vzhledem tyrolské chaty. Za druhé světové války sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend, později tam bydleli vojáci jednotek SS. Za zámečkem se vypíná zřícenina hradu z první poloviny 14. století. Začátkem 16. století se již neobývaný hrad stal sídlem loupežníků a v roce 1519 byl vojskem rozvrácen. Z ruiny se dochovala obvodová zeď, jež má ve dvou řadách nad sebou střílnová okénka. Zdivo bylo později zčásti použito při stavbě zámečku. Zbytky hradu jsou nyní upraveny jako park s vyhlídkou.

Pravobřežní komunikace skýtá necelých osm kilometrů cesty k hrázi v obci Vír, kdy je možné sledovat Svratku přitékající do přehrady, rozšiřující se nádrž i skály tyčící se nad ní. Na stavbě přehrady v 50. letech pracovalo 1400 dělníků, kámen na štěrk se těžil v lomu u později zatopené Korouhvice. Písek a cement se vozil na osm kilometrů vzdálené nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud materiál pokračoval deset kilometrů dlouhou lanovkou do betonárny na dně přehrady. Po kompletním zatopení údolí v roce 1957 pod hladinou zůstaly vsi Chudobín a Korouhvice. Původní Korouhvici připomíná Korouhvická zátoka pod několika domy nové Korouhvice. Když bylo v roce 1946 rozhodnuto o vysídlení, pět rodin se odmítlo přestěhovat do Litobratřic u Znojma, kde jim nabídli volné statky po Němcích, a vystavělo si nové domky nad přehradou. Chudobín dnes připomíná už jen Chudobínská borovice. Třináct metrů vysoký a nepřístupný strom, jenž může být podle dendrologů až 500 let starý, roste na skalnatém ostrohu nad někdejší vsí. V roce 2020 se v mezinárodní anketě stal Evropským stromem roku.

Vírská přehrada zásobuje pitnou vodou nejen značnou část žďárského okresu, ale také padesát kilometrů vzdálené Brno. Kvůli prvnímu ochrannému pásmu je dnes zakázaný i přístup k vodě. ‚Pravobřežka‘ končí na hrázi, odkud jsou při nízké hladině viditelné zbytky betonárny. Hráz je vysoká 66,2 metru, její koruna je široká devět a dlouhá 390 metrů. Je třetí nejvyšší v republice – od základové spáry měří 76,5 metru.

Vír se v zájmu turistů ocitl už v 80. letech 19. století, a to díky restauratérovi Františku Šťastnému. Ten byl velkým propagátorem turistiky a hostům nabízel i svoji specialitu, jíž byl bylinný likér Vírský vánek. Do jeho podniku si našla cestu řada významných osobností - od politiků až po umělce. Dnes obec turisty láká především na sportovní vyžití a krásnou přírodu. V zimě na skále pod hrází funguje ledová lezecká stěna, po zbytek roku ferraty, v okolních kopcích jsou upraveny cyklistické traily a oblíbené jsou rovněž místní vyhlídky.

Od hráze naučná stezka pokračuje obcí, kolem vyrovnávací nádrže Vír II údolím sevřeným skalami přes Koroužné až k úpravně vody ve Švařci. Vírský oblastní vodovod zásobující Brno a okolí se budoval od konce 80. let a do trvalého provozu byl uveden v roce 2002. Ve Švařci stojí za pozornost taktéž historická krytá lávka přes Svratku či starobylá hornická kaple.