Vírská přehrada

Snahy regulovat kolísání průtoku v povodí řeky Svratky se objevovaly už od roku 1911. Plány na vybudování přehrady ale na nějakou dobu zhatila druhá světová válka. Velká povodeň na začátku 40. let ale přispěla k tomu, že stavba vodního díla Vír začala hned v roce 1947. Dokončena byla o 10 let později, tedy v roce 1957 a o střechu nad hlavou připravila téměř 250 obyvatel z obce Chudobín a části obce Korouhvice, které skončily pod hladinou. Mohutná hráz, která měří 66, 2 metru, s korunou širokou 9 metrů a dlouhou 390 metrů, je třetí nejvyšší u nás. Zajímavostí je, že prvním stavbyvedoucím byl pozdější spisovatel Zdeněk Pluhař, který napsal o stavbě román Modré údolí.

Vodní dílo Vír I bylo koncipováno jako soubor na sebe navazujících staveb, které měly umožnit komplexní využití vodního zdroje. Kromě regulace průtoku se od začátku počítalo s využitím pro vodárenské účely a tvorbu vodní energie. K vyrovnání špičkového provozu vodní elektrárny u hlavní hráze byla pod obcí Vír navržena vyrovnávací nádrž s průtočnou vodní elektrárnou Vír II. Kromě toho je přehrada také zásobárnou pitné vody pro široké okolí i část Brna. Vzhledem k tomu, že je přehrada Vír důležitým zdrojem pitné vody, bylo v jejím okolí vyhlášeno pásmo hygienické ochrany a platí zde tedy přísný zákaz koupání.

Obec Vír se stala centrem turistiky už v 80. letech 19. století díky hostinskému Františku Šťastnému, který své hosty ctil bylinným likérem Vírský vánek a dalšími specialitami. Ve svém podniku přivítal i Petra Bezruče, Karla Čapka, Aloise Mrštíka, Eduarda Basse, Arne Nováka, Jana Masaryka, Emu Destinovou a další známé osobnosti. Ve Víru se zachovalo několik pěkných staveb lidové architektury.

Oblast patří do vyhlášeného přírodního parku Svratecká hornatina. Přírodní rezervací je Vírská skalka s přirozenými lesními porosty a významnými druhy rostlin.

Kolem vodního díla vede Svratecká vodohospodářská naučná stezka, která vás provede od Dalečína až po Švařec.