Za rakem, rybníky i lyžařskými průkopníky

U Pilské nádrže ve Žďáře nad Sázavou začíná okružní vycházka krajinou Žďárských vrchů. Od parkoviště trasa míří po cyklostezce, k níž se před areálem připojí zelené značení, a začne stoupat ke Stržanovu. Poté, co stezka projde pod silnicí I/37, vystoupá k vyhlídce, jíž v odpoledních hodinách dominuje pohled na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého, památku UNESCO, na protější Zelené hoře. Nedaleko se nachází historická zemská hranice Čech a Moravy, je označená kamenem po pravé straně silnice ve směru od Žďáru.

Zelená značka projde osadou Stržanov a mezi poli a kolem chat míří k vodní nádrži Strž. Nádrž s půlkruhovým bezpečnostním přelivem obloženým kamenem vznikla v letech 1952-1954 zvýšením hráze původního rybníka. Zatopená plocha má rozlohu 24 hektarů, v nádrži jsou chovány ryby ke sportovnímu rybolovu, přičemž okolí rybníka, který patří do katastru nedalekého Světnova, slouží také k rekreaci. Cesta od přelivu vede kolem vody a prochází chatovou oblastí až do Světnova. Ves byla založena před rokem 1293 kolonizační činností žďárského kláštera v jihovýchodní části Libického újezdu. Prvním rychtářem se stal člověk jménem Světina, po němž ves získala svůj název.

Nejvýznamnějším rodákem byl spisovatel, básník a profesor lékařské fakulty pražské Karlovy univerzity Prokop Paeonius (Světnovský). Ten se v roce 1581 ve Světnově narodil jako Prokop Pivoňka, později si příjmení přeložil do latiny a přidal k němu přídomek Světnovský. Své dílo zasvětil boji proti morové nákaze, které v Praze ve věku pouhých dvaatřiceti letech podlehl. Místní zajímavostí je kulturní památka v podobě historického mostu z roku 1847. Kamenné dvouobloukové přemostění vzniklo na místě dřevěného mostku přes Stržský potok díky finanční podpoře tehdejšího majitele panství Františka Dietrichštejna. Než vznikla stávající silnice mezi Žďárem a Svratkou, plnilo funkci hlavní komunikace.

Od mostu se trasa přesměruje na žlutou značku vedoucí do blízkých Škrdlovic, zdálky rozpoznatelných podle komína bývalé sklárny. Škrdlovická sklárna Beránek zprovozněná v roce 1941 Emanuelem Beránkem pracovala do konce srpna 2008 a produkovala světově vyhlášené barevné hutní tvarované sklo. Cesta vede kolem restaurace a hotelu U Hrocha, kde funguje i malá huť sezonně se zaměřující na takzvanou glass turistiku. Právě tam se jednou ročně scházejí bývalí skláři „od Beránka“ a návštěvníci je mohou sledovat při práci. Před restaurací si je možné prohlédnout i další Olšiakovu skulpturu – příznačně jde o hrochy koupající se v kašně.

Trasa projde Škrdlovicemi, přejde silnici I/37 a dá se k rybníku Velké Dářko. Takzvané moře Vysočiny o rozloze 206 hektarů slouží k chovu ryb a v létě je v jeho díky rašelinnému podloží tmavé, avšak čisté vodě bez sinic skvělé koupání. Dářko milují i surfaři a jachtaři a v zimě se dají na zamrzlé nádrži podnikat procházky či bruslit. U hráze, přes kterou trasa vede, stojí rozcestník Dařbucha – jedno z četných děl žďárského výtvarníka Michala Olšiaka v okolí.

Od rozcestníku u loděnice žlutá značka míří lesem přes rozcestí Padrtiny k Račínu. Před lesní komunikací, kde značka uhýbá vpravo, je možné nejdříve zajít rovně pěšinou na okraj lesa ke kamenné mohyle Expedice Račín 84. Připomíná recesistický podnik, u jehož zrodu v únoru 1984 stála snaha čtyř Otců zakladatelů objevit lyžařskou cestu, jež by spojila co nejvíce hospod v okolí Velkého Dářka.Cíle bylo po útrapách spojených s blouděním v mlze okolo Račína dosaženo. Na paměť události vždy první únorovou sobotu závodníci startují na okružní třiadvacetikilometrovou trasu od radostínské restaurace a hotelu U Šimáka. Absence sněhu nehraje roli, avšak stanovy podniku doporučují zásobu tekutin v množství jakémkoliv kromě malého, což ve snaze předejít dehydrataci závodníků kontrolují traťoví komisaři.   

Trasa poté dále pokračuje do Račína. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1654, kdy patřila do čáslavského kraje a panství polenského. Název se zřejmě odvozuje od množství raků, kteří se lovili hlavně v Losenickém potoce. Okolí vsi se výrazně změnilo po sněhové vichřici v říjnu 1930, jež v regionu zničila velké množství porostů. Rychle byla postavena vznikla asi deset kilometrů dlouhá lesní úzkokolejka, po níž se pak tři roky přepravovalo vytěžené dřevo. Střed Račína tvoří rybník Jordán, který je v létě dějištěm oblíbené Račínské lávky – přejezdu na bicyklu po úzké lávce přes rybník. Na jednom z jeho břehů od roku 2008 vylézá obří Olšiakův betonový rak. Vesnička nabízí nadstandardní občerstvovací možnosti, a to v Račínské hospůdce i v restauraci hotelu Leopold s minipivovarem vyrábějícím pivo Richard.

Závěrečná část vycházky vede nejdříve stejnou cestou po žluté značce na lesní komunikaci, po ní pak rovně až k červené značce a následně vpravo cestou mezi rybníky do Polničky, obce s železářskou minulostí; tamní hutě byly v první polovině 19. století nejvýznamnějším železářským podnikem na Moravě. Trasa projde zástavbou a pak sejde na cyklostezku lemující břeh Pilské nádrže. Po chvíli se na okraji rekreačního areálu vynoří Olšiakovo hraniční sousoší skládající se ze lva hledícího na Moravu a orlice vyhlížející na Čechy, odkud je to na parkoviště už jen kousek.