Nová Huť

Novou huť založil po r. 1797, Fr. Ignác Hefenbrädl , kdy zakoupil bývalý letní sál u žďárského zámku, které zadaptoval na své sídlo – vilu. V r. 1799 uzavřel smlouvu se správou žďárského pantsví o nákupu dřeva pro svoji sklárnu. Pravděpodobně k tomu roku založil u Vojnova Městce huť, připomínanou v matrikách v r. 1800. Usadily se tu rodiny s typický böhmischen jmény jako Stadlerovi, Fleisnerovi, Feldtigelovi, Adelsbergerovi, Svedecký, Niderweilovi, Khislingerovi, Aschenbrennerovi, Pentzovi, Weberovi, Niedermayerovi, Altmannovi, Schwarzovi nebo Neumüllerovi. Někteří z nich přišli ze Šumavy (i ze Železné Rudy, Neuhartenthalu) a dokonce z bavorské strany (Aschenbrenner). Část přišla z Herálce (např. Vodehnal). Příčinou založení Nové Hutě bylo rozšíření výroby tabulového skla, kdy kapacity Mariánskéhutě u Herálce nestačily. Pracovalo tu přes 20 dělníků.

V počátcích tu žil (1802) sklářský mistr Ign. Hafenbrädl, syn Františka Ignáce), který si vzal Alžbětu Neumüllerovou. Postupně se osada rozrostla na 12 čísel popisných. V každé chalupě bydlely 2 až 3 rodiny – taviči, tabuláři, pecaři (šírer) a nádeníci. V prostoru mezi čp. 8 a 7 se mohla nacházet vlastní sklárna, kde se nacházela tabulářská pec, tamprovna (chadící pec), případně pec na výrobu pánví, dále místnosti na čištění potaše, skladiště, přípravny a balírny. Hlína k výrobě pánví se dovážela z Rakouska a písek z Čech. Kromě tabulového skla se v místě mohla vyrábět i zrcátka (Judenmasspiegel). V r. 1830 došlo k požáru, po němž ze záznamů i z povrchu zemského zmizely domy čp. 10, 11 a 12 (neztotožňovat se současnými čp.). Tehdy uhořela Terezie od Jana Vollkommera z čp. 11 (neztotožňovat se současnými čp.). V r. 1835 byla huť zrušena, protože velkostatek nebyl ochoten dál dodávat dříví, které potřeboval pro další rozvoj železáren, které se podstatně rozrostly (Polnička a Staré Ransko). Došlo k radikální změně obyvatelstva. Na začátku r. 1836 odešli poslední skláři a přišli noví – čeští obyvatelé – zemědělci a řemeslníci.

Do současné doby se ze sklářské osady dochovaly čp. 1,2, 3, 6, 7, 8 a 9. Nejcennějším domem je dům předáka s čp. 1. Vedle něho stojí i kaplička sv. Jana Nepomuckého, u něhož zatím neznáme stáří.