Výlet do hlubokých lesů kolem Svratky

Vycházka vedoucí nenáročným terénem, především po lesních cestách, začíná ve Svratce, nejmenším městě Koruny Vysočiny.

První zmínka o Svratce pochází z roku 1350, kdy patřila k rychmburskému panství, a řeka Svratka ji historicky rozděluje na českou a moravskou část. Městem se Svratka stala v roce 1867 a následně se začala rychle rozvíjet. Na počest povýšení byla tehdy pražským sochařem Ludvíkem Wurzlem zhotovena socha sv. Václava a osazena uprostřed náměstí, dnes nesoucím pojmenování Národního povstání. Ve Svratce mají ještě náměstí 9. května a právě tam začíná výšlap. Žlutá značka vede přes čtvrť Račana proti proudu potoka Řivnáč a pak po cyklostezce spojující Svratku s kilometr vzdáleným Svratouchem. První zmínka o vsi pochází z roku 1392, a protože tam žilo velké množství nekatolíků, po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se k evangelické víře přihlásila téměř padesátka rodin. O dva roky později ve vsi vznikla modlitebna, jedna z prvních v okolí, která byla v roce 1911 přestavěna na klasický chrám včetně věže. Před kostelem žlutá značka uhýbá vpravo, prochází lesem v blízkosti malebného rybníka Chochol a míří dál k Čachnovu.

Necelý kilometr před Čachnovem u lesního rozcestí stojí malý křížek s letopočtem 1919 připomínající tragickou událost, jež se v těchto místech udála. V lokalitě dnes zvané U Zabitýho v červenci roku 1919 houbař v mlází pod čerstvě nalámanými větvemi objevil tělo zavražděného muže. Místní četníci, kteří mord vyšetřovali, zjistili, že neznámý nedávno trávil večer v čachnovské hospodě, kde hrál karty s koňskými handlíři. Údajně se muž právě vrátil z Ameriky, kam se ještě před první světovou válkou vydal za prací. Odkud ale pocházel a jak se jmenoval, to nikdo nevěděl. V onen červencový večer mu ale v hospodě štěstí přálo a vyhrál dost peněz. A právě to se mu s největší pravděpodobností stalo osudným. V noci se z hospody vydal přes les Boučky do nedaleké Svratky a na cestě se setkal se svým vrahem. Tělo neznámého muže bylo podle dobových záznamů v srpnu roku 1919 pochováno na hřbitově v Pusté Kamenici v hrobě s číslem 210 a jeho vraha se nikdy nepodařilo odhalit.

Na začátku Čachnova trasa uhýbá vpravo okrajem zástavby, aby se poté napojila na cyklotrasu č. 4120. Ale jen do prvního z četných přístřešků, které tato lokalita unaveným turistům a cyklistům nabízí, protože cesta pokračuje rovně k dalšímu přístřešku – U Lipky, kde uhne vpravo na žlutě značenou cyklotrasu č. 4105. Ta vede kolem Spáleného kopce s výraznou dominantou v podobě zděného vysílače. U dalšího přístřešku, kde značená cyklotrasa uhýbá vlevo k Pusté Rybné, jde trasa výšlapu necelého půl kilometru rovně až k rozcestníku Pod Rybenskými perničkami. Malou zacházku pak představuje asi 300 metrů po červeném značení na opačnou stranu, kde v lese stojí památníček věnovaný Helvétské rebélii. Právě v blízké Pusté Rybné se narodil Jan Makovský, vůdce vzpoury rekrutů na Českomoravské vysočině v letech 1796-1797, kteří se skrývali před nástupem do vojenské služby při mobilizaci proti hrozícímu vpádu Francouzů. Rebelií rekrutů se mimo jiné zabýval spisovatel Václav Kaplický v románu Rekruti.

Pak už nic nebrání vydat se po červené značce k Rybenským perničkám tvořeným dvěma oddělenými skalními bloky. Na vrcholové plošině východní skály se nacházejí tři skalní mísy, z nichž největší je o průměru až 60 centimetrů a dvaceticentimetrové hloubce. Název skal je odvozen od slova perničky - zdrobněliny slova pernice, což je mísa s drsným vnitřním povrchem, v níž se najemno třel uvařený mák. Právě tu lidem prohlubně ve skalách připomínaly nejvíce. Skalním mísám vzniklým erozí byl však dříve taktéž připisován umělý původ a kultovní funkce.

Od skal červená značka pokračuje lesní pěšinou, která vyústí na křižovatce zpevněných cest, kde stojí další z přístřešků, tentokrát chatka Lověnka. Následující kryté posezení se nachází o kilometr dál na rozcestí pod Bubnovaným kopcem. Po asi čtyři sta metrech se objeví rozcestník U Knížecí studánky (s přístřeškem) a vzápětí i Knížecí studánka a rovnou dva přístřešky. Z tohoto místa se nabízí ještě jedna krátká zacházka, a to necelého půl kilometru po modré turistické značce ze Zkamenělému zámku. Atraktivní skupinové skalisko je z východní strany obehnané náspem a dvojitým valem, podle archeologických průzkumů šlo o hradiště, kde se v dávných dobách vystřídalo mnoho generací obyvatel.

Od Knížecí studánky trasa vede po ‚spodní‘ Cínově cestě, která je součástí svratecké Malířské naučné stezky. Cesta pojmenovaná podle malíře Františka Cíny Jelínka (1882-1961) je díky své obnovené výzdobě opět lákadlem pro děti i dospělé. Na asi půl kilometru je v lese při cestě rozeseto celkem třináct pestrými barvami omalovaných kamenů. Ty tam bývaly historicky a kdysi je pomaloval právě František Cína Jelínek s malířem Karlem Balíčkem (1904-1985). V 80. letech minulého století povětrnostními vlivy poničené obrázky obnovily učitelky se svratecké školky a v létě roku 2024 parta dobrovolníků složená ze zaměstnanců tamní školy. Kousek před sjezdovkou, kterou cesta křižuje, vpravo v lese vyvěrá studánka Papírnice, nejsilnější pramen v okolí s vyzděným přelivem a dřevěnou stříškou. Cínova cesta končí u chat a pěšinou vpravo vzhůru se napojí na červenou značku mířící od loveckého zámečku Karlštejn podél golfového hřiště zpět na svratecké náměstí 9. května. 

Naproti náměstí je při silnici ke Svratouchu k vidění malá kašna vsazená do oplocení rodinného domu a ozdobená plastikou nazvanou Houbař, jednou ze svrateckých dominant. Skulpturu v podobě malého chlapce, který drží v jedné ruce hříbek a v druhé kabelu v roce 1938 vytvořil sochař a svratecký rodák Antonín Odehnal (1878-1957). Do 50. let minulého století byla plastika Houbaře, která se řadí mezi kulturní dědictví Kraje Vysočina, umístěna poblíž hotelu Mánes.