Čertův kámen na Tisůvce

Ve Světnově na Beranově poli chtěli místní postavit kostel, aby nemuseli chodit až do Kláštera. Zapomněli však, že kostel musí stavět jen zbožní lidé. A protože neřekli, když z práce odcházeli: ,,Pánbůh rač práci požehnat," do rána jim zmizelo vše, co za den postavili. Marně se namáhali každý den. Nikdo jim nedovedl poradit.

Sešla se celá dědina a za den se hodně postavilo. Druhého dne ráno bylo však jako když vymete. Všechno čert odnesl. Ano, čert vždy v noci přiletěl a zdivo v povětří odnášel. Všechno vždycky pustil nad Tisůvkou.

Dodnes na vrcholu Tisůvky stojí balvan, který je uprostřed rozštípen. Balvanu se říká Čertův kámen a kdo by s něho spadl, nabodne se na špičky stromů nebo sklouzne do děr, ze kterých nevyleze. Také jsou tam znát vysoké dveře jako u kostela, ovšem zkamenělé. Kolem ohromného balvanu je hustý les a plno velkých šedomodrých balvanů, které čert utrousil v letu na Tisůvku.

Na Čertův kámen vedou špatně vytesané schůdky. Pohled odtud je překrásný. Světnovští kostel nikdy nedostavěli. Musí na slovo boží do Kláštera.

Zdroj: ŠACHA, Vladimír. U vyhaslých milířů: báje a pověsti ze Žďárska. 3. vyd. Ilustroval Josef KOSINKA. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1990. Plevova Vysočina. ISBN 80-85048-04-3.