Mlýn a pila Trhonice

Osada Trhonice vznikla vnitřní, tedy českou kolonizací, a byla součástí feudálního panství královského věnného města Poličky již ve 14. století. Tato historická lokalita zůstala při něm až do zrušení patrimoniálního systému v polovině 19. století.

Už v urbáři z roku 1552 se mezi celkem 13 trhonickými usedlíky objevuje Petr s charakteristickým příjmením mlynář, který na svém zaplaceném gruntě seděl ještě v letech 1569-1574. Postupem času se mlýn dostal do držení Jiřího Tesky, který v roce 1736 zběhl i se svým synem pro víru z Poličského panství, aniž by litoval ztráty majetku, která ho postihla. Opuštěný grunt - mlýn připadl Poličskému magistrátu jako vrchnosti. Zápisem ze dne 24.11.1740, po uplynutí čekací lhůty, byl mlýn i s polnostmi prodán Václavu Ehrenbergerovi, příslušníku rozvětvené mlynářské rodiny původem z Radiměře. Na rustikálním charakteru mlýna se tedy nic nezměnilo, a současná majitelka je potomkem prvního Ehrenbergera na mlýně v Trhonicích.

Co se týče kulturně-historických hodnot mlýna, na jedné straně přispívá úplně dochované umělecké složení, a na druhé straně fragmenty obyčejného složení, jako je paleční kolo s interiérovou částí hřídele vodního kola, moučná truhla, jedno žejbro a mlecí kameny s jejich zlomky. Oba druhy složení spojují dochovalé převody, například spojení dřevěného palečního kola a litinového pastorku s předlohovou hřídelí a řemenicí na plochý řemen, což zajišťuje přenos hnací síly od vodního kola na transmisní hřídel. I přesto, že toto řešení může na první pohled působit jako provizorní, je třeba zdůraznit, že ve starých vodních mlýnech jde o nejtišší a zároveň velmi spolehlivý převod. Technologické vybavení se dochovalo v celistvosti, což umožňuje s vysokou přesností rekonstruovat postup mletí. Pozornost si zaslouží i transmisní převod k pohonu hospodářských strojů, který prostupuje jižní stěnou mlýnice.