O stříbrných zvonech

Poblíž Fryšavy se nachází velký rybník zvaný Medlov. Dle pověsti stávalo kdysi na jeho místě významné hornické město stejného jména. Původně to snad byla jen malá horská osada u lesa, která se ale díky rozsáhlým nálezům stříbra rychle rozrůstala a bohatla, až její movití obyvatelé zatoužili i po městských výsadách a právech. Horníci v tuto dobu nechali uprostřed prostorného rynku postavit kamenný kostel s vysokou věží a do jejich zdi umístili čtyři nádherné stříbrné zvony, odlité zkušeným konvářským mistrem z místní rudy. Ty bohužel brzy byly to jediné, co si ještě v obci zachovávalo jasný a ničim neposkvrněný zvuk. Přemíra bohatství totiž zdejší obyvatele zkazila na jejich charakterechu. Jejich srdce otupěla a mysl ovládla pýcha, lakomství a touha po stále větším a větším hromadění peněz. Jednoho dne dorostla zpupnost a zákeřnost Medlovských svého vrcholu a dostavil se spravedlivý trest. Okolni lesy a kopce se v celém kraji mocně zachvěly a marnivé město se i s hříšnými obyvateli propadlo do země. Zbyla po něm jen rozsáhlá mělká prohluben, kterou pak lidé využili na rybník.

Bylo zrovna nedlouho po výlovu, když jeden fryšavský čeledín vyháněl směrem k Medlovu stádo vepřů na pastvu. Jedno z prasat se mu tenkrát zaběhlo až k vypuštěnému rybníku, kde si po určitou dobu bezstarostně a nerušeně pobíhalo po blátivém kamenitém dnu. Když ho pasáček přiběhl od rybníka odehnat, aby mu v bahně neuvizlo, nalezl v rozrytém blátě cosi oblého a mohutného. Byl to okraj zvonu!

Fryšava byla rázem na nohách a nikdo z přitomných nevěřil svým očím. Sedláci s koňmi do večera vytáhli ze dna rybnika čtyři nepoškozené stříbrné zvony! Hned druhý den je Fryšavští naložili na vozy a za velké slávy převezli na panstvi do Nového Města na Moravě. Zde byly zavěšeny do věže kostela svaté Kunhuty a jejich čistý hlas i drahocenné zpracování bylo nejen chloubou města, ale i všech sousedních obcí. Povidalo se o tom široko daleko. Každý chtěl ten krásný zvuk slyšet.

Jednou prý dokonce přijeli do Nového Města i samotni konšelė z královské Jihlavy, aby zdejší radní přesvědčili o výhodném odprodeji cenných zvonů. Jednání ovšem rychle skončilo a Jihlavšti z města odjeli s nepořízenou. Když se v Novém Městě na náměstí konal za několik dní poté hojně navštívený výroční trh, začalo město přesně v pravé poledne z několika stran nečekaně hořet. Zhoubný požár se tehdy velmi rychle šířil a zachvátil i kostel na rynku. Všechny čtyři střibrné medlovské zvony se v tom nesnesitelném žáru beze zbytku roztavily. Mezi lidmi se ještě dlouho vyprávělo, že oheň nechali založit zklamaní a uražení Jihlavané.

Zdroj: Poznej zelené srdce Česka - Pověsti a pohádky ze Žďárských vrchů, vydáno v roce 2015. Pohádky a pověsti z území Místní akční skupiny Havlíčkův kraj převyprávěl Jiří Slavík.