K zaniklé vápence i dalekými výhledy

Výšlap do oblasti přírodního parku Svratecké hornatiny začíná v Prosetíně, malé vesnici na okraji Koruny Vysočiny, a dokazuje, že zajímavé turistické cíle lze objevit prakticky všude. Stačí se jen dobře dívat.

Vesnice Prosetín se poprvé připomíná k roku 1390, kdy náležela Pernštejnům, a dnes k ní patří ještě místní části Čtyři Dvory a Brťoví. Stará obecní pečeť měla ve znaku sv. Pavla, ovšem na některých pečetích byl název vsi uváděn i jako Prasetín. To podle dobových pramenů údajně vzniklo z povinnosti vrchnosti odvádět určitý počet prasat, přičemž podobně tomu mělo být i v Brťoví, kde pro změnu odevzdávali med, zatímco lidé z nedaleké Louky byli zase zatíženi dodávkami sena. Názvy vsí se tak měly odvozovat od povinností vůči majitelům panství.

V Prosetíně je k vidění jak (horní) katolický kostel sv. Markéty z roku 1738 se samostatně stojící věží se zvonicí, tak i (dolní) evangelický, oba se hřbitovem. Evangelický kostel postavený roku 1782 je současně nejstarší toleranční modlitebnou na Vysočině, což má spojitost i se skutečností, že se ve vsi narodil Tomáš Juren (1750-1827), dnes pozapomenutý kantor, písmák, kazatel i hudební skladatel, na jehož popud se většina lidí v okolí po vydání tolerančního patentu v roce 1781 veřejně přihlásila k reformovanému vyznání, které do té doby tajně praktikovala. Toho měl být němým svědkem i starý dub, který dodnes roste za kostelem, jemuž později přibyla ještě věž.

Obcí prochází žluté turistické značení, které ve směru ke Štěpánovu nad Svratkou nejdříve lemuje cestu mezi loukami, poli a remízky do lesů k rozcestníku Sklapsko. Odtud vede odbočka k pozůstatkům někdejšího bunkru partyzánské skupiny Jermak z doby 2. světové války, nad kterými od června roku 1970 stojí památník podle návrhu akademického sochaře Františka Kovaříka ze Svratky. Vyšlapaná cestička nad bunkrem pokračuje rovně ještě o kus dál, než se ztrácí mezi křovinami a popadanými stromy s obtížným přístupem, aby posléze vyústila pod vrcholem Páleniny, také zvaným U Knoflíčka. V těchto místech byl v květnu roku 1919 pytlákem zavražděn šestadvacetiletý hajný Jan Knoflíček, jak dokládá text na křížku.

Po návratu na rozcestí se trasa dále drží žlutého značení ve směru ke Štěpánovu. Po necelém kilometru značka pokračuje vlevo, ale trasa uhne vpravo okrajem lesa a přes louku lokalitou Hrachovce a následně lesní cestou, která vyústí na silnici před osadou Čtyři Dvory, nad níž se tyčí výrazný zalesněný vrchol Hůlkovice. Trasa prochází zástavbou a stoupá k nedalekému Prosetínu, na jehož okraji odbočí doleva na žlutou značku směrem k Olešnici. Hned kousek za vsí se začnou otevírat poutavé výhledy na kopce, lesy a údolí a zanedlouho se na obzoru vyloupne opuštěný komín bývalé vápenky vyčnívající z křovin u cesty.

Vápenku v roce 1920 založil Karel Vašíř z Prosetína. Do té doby ve vsi k pálení vápna sloužily malé pece bez komína, v dolní části opatřené jednoduchým ohništěm na dřevo. Vápno na líčení do Prosetína podle kroniky dováželi vápeníci od Tišnovska koňmo. Vašířova vápenka však fungovala jenom patnáct let, než provoz poznamenaný hospodářskou krizí skončil a budovy osiřely. Dále se využíval jen přilehlý vápencový lom, kde se těžil stavební kámen, navíc po válce se v něm likvidovala munice sesbíraná v okolí. Na přelomu 50. a 60. let dostala vápenka ještě jednu šanci k obnovení výroby kdysi vyhlášeného vápna. To se však nezdařilo, neboť zaznamenaný přesný postup neexistoval a kvalita produkce neodpovídala představám. Po dvou letech byla proto činnost zastavena a vápenka opět začala chátrat, stejně jako lom na opačné straně cesty, který s vápenkou spojoval most s kolejemi. Dnes je i okolí lomu zarostlé hustou náletovou vegetací, v níž jsou „utopeny“ velmi skromné pozůstatky někdejšího provozu.   

Nad lomem se zvedá travnatý kopec Vrchy, výrazný už z dálky viditelným vysílačem, a kousek pod ním směrem k Olešnici se rozkládá přírodní památka Kocoury – malý remízek mezi loukami s některými druhy ohrožených či vzácných rostlin, jehož severní okraj nabízí výhled na Olešnici. Tamním unikátem je modrotisková dílna rodiny Danzingerů z počátku 19. století; jde o jediný provoz v republice, kde se stále využívá tradiční výrobní postup ručního tisku dřevěnými formami a barvení plátna indigem.

Na rozcestí Pod Jonášovým kopcem se trasa od žluté značky odkloní doprava po neznačené cestě procházející osadou Na Samotě k silnici mířící k Podhrázskému Mlýnu – další z roztroušených osad s pouze několika domy. Následně trasa pokračuje kolem Louckého dvora k rozcestí Valcha, odkud silnice odbočí vpravo zpět do Prosetína. Výšlap je možné korunovat návštěvou Obchůdku u Maršálků patřícímu k výrobně vyhlášených Prosetínských trubiček (kremrolí) a ochutnat poptávanou regionální specialitu.