Selská usedlost v Borovnici

Samostatně stojící selská usedlost s číslem popisným 36 v Borovnici u Jimramova je významnou kulturní památkou, která se pyšní mimořádnými architektonickými a historickými kvalitami. Tato stavba z druhé poloviny 19. století představuje pozoruhodný příklad velkého vesnického stavení s uzavřeným dvorem, které díky svému reprezentativnímu charakteru a neobvyklému ztvárnění vybočuje z řady tradiční venkovské architektury v oblasti.

Selská usedlost č.p. 36, někdy označovaná jako Buchtova selská usedlost, má bohatou historii sahající až do 19. století, kdy ji vlastnil František Buchta a následně jeho syn Silvestr Buchta, zvaný Kalášek. V roce 1861 požádal o povolení k přestavbě stodoly a kůlny, čímž započala proměna původního roubeného gruntu v rozsáhlou zemědělskou usedlost. Architektonické plány přestavby byly vytvořeny Ignácem Schierem, stavitelem z Nového Města na Moravě, a zahrnovaly především patrový obytný dům s neogotickými fasádami a pavlačemi, které dnes evokují spíše vzhled malého zámečku než venkovského stavení. Letopočet 1874 vyrytý na rubu štítu obytného domu pravděpodobně označuje rok dokončení stavby, která se dočkala úředního schválení v prosinci téhož roku.

Usedlost stojí na mírně svažitém terénu v severozápadní části obce a její uzavřený dvůr tvoří čtyřstranně uspořádané objekty – patrový obytný dům, dvoukřídlý hospodářský objekt s chlévy a stodolou, sýpkou a vozovnou. Neogotické fasády a zdobené pavlače dodávají celé stavbě reprezentativní ráz, který je ve venkovském prostředí ojedinělý. K areálu přiléhá kamenný kříž s ukřižovaným Kristem, vztyčený v druhé polovině 19. století. Usedlost je cenným svědectvím o životě majetného hospodáře v oblasti Žďárských vrchů a dodnes představuje jedinečný příklad venkovské architektury s výrazně neobvyklým ztvárněním a historickou hodnotou.