Poustevník ze Sázavy

Dávno mezi vesnicí Sázava a kopcem Peperkem žil poustevník Eremicola. Občas navštívil okolní obce, aby pomohl nemocným, nebo se zastavil v Žďárském klášteře. Většinu času však trávil ve své jeskyni, postíc se a modlil. Během svých cest potkával Janka Slezáka, který měl chatrč v lese, ale většinou pobýval na Peperku, kde vyčerpávajícím způsobem hledal stříbrnou rudu.

Eremicola se snažil přesvědčit Janka, aby se zbavil své posedlosti. Janek však toužil pouze po stříbru, zanedbával jídlo, vzhled i zdraví. Jeho oči získaly podivný lesk, viděl kolem sebe hromady stříbra, ale nedokázal je najít. Než ztratil zdravý rozum, opustila ho i fyzická síla. Trpěl neustálým promoknutím, špínou a vyčerpáním, postupně se mu přidaly i revmatické potíže. Jeho tělo bylo tak znetvořené, že se nemohl hýbat.

Eremicola zoufale snažil Janka léčit, ale Janek se nedokázal vzpamatovat. Čas plynul a Jankova zoufalství dosáhlo vrcholu. Nemohl hledat stříbro a stával se stále více vzteklým a nevrlým. Nakonec vyhnal poustevníka Eremicolu pryč. Poustevník se rozhodl odejít do kláštera, protože se již dlouho necítil dobře. Byl rád, že dorazil do kláštera, kde strávil dlouhé chvíle hovorů s opatem, vyzpovídal se a brzy poté zemřel.

Ihned po pohřbu poustevníka dorazilo do Jankovy chatrče neočekávané procesí. Opat vedl skupinu mnichů. Janek, trpící v bolestech, vnímal návštěvu jen zastřeně. Přesto se soustředil, když opat promluvil: "Duše našeho bratra Eremicoly již našla cestu do Božího království. V posledních chvílích svého pozemského života myslel na tebe, hříšný člověče! Přenechal ti svůj oděv a svou hůl a nabádal tě, abys je využil k svému prospěchu.