Sklárna ve Škrdlovicích

U zrodu škrdlovické sklárny stáli Emanuel (1899-1973) a Bohuslav Beránkovi (1901-1986). V jejich tradici pokračují jako sklářští výtvarníci Vlastimil a Jiří Beránkovi. Emanuel se svým bratrem dlouhá léta pracovali v Polevsku a teprve po německé okupaci se vrátili do Škrdlovic, kde v r. 1941 založil malou sklárnu. Byla to spíše taková větší kuchyň. Z nedostatku a nouze učinili Beránkovi přednost a začali vyrábět antické sklo – krásně barevné, tvarované, ale neprůhledné a s množstvím bublin. Podnik prosperoval. Po znárodnění si četní Beránkovi udrželi místo i přžes nepřízeň některých ředitelů. Od r. 1957 se závod stal členem Ústředí uměleckých řemesel. Velký rozmach zažila sklárna za vedení Jaroslava Svobody, sklářského výtvarníka, ze kterého byl provoz zvětšen a zmodernizován. Výroba se specializovala na hutnické sklo. Ve sklárně působila řada výtvarníků, např. František Vízner, Jaroslav Svoboda, Jan Kotík, Petr Hora, Milena Korousová – Bártová, Věra Lišková, Josef Štika aj. , Ludvika Smrčkové, Josefa Soukupa. Márie Stáhlikové, Josefa Šálka, Josefa Štiky a Jana Vňka. Od začátku 70. let se tu konala sympozia. Na začátku 90. let byla továrna vrácena rodině Beránkovích. Souhrou mnoha nepříznívých okolností provoz skončil v r. 2008.