Mariánská huť u Herálce

Mariánská huť je úzce spojena s Novou hutí. Okolí Herálce má nejdelší sklářskou tradici,od konce 16. století do r. 1916. V éře Friedrichů v 17. století se huť proslavila znamenitou kvalitu zdejšího čirého skla, že ji zmínil i slavný jezuitský spisovatel Bohuslav Balvín. Jeden ze skelmistrů je dokonce pohřben v bývalém žďárském klášteře. Sklárna mohla několikrát změnit místo, teprve od r. 1729 byla výroba umístěna do Mariánské huti. K velkému rozmachu podniku došlo na začátku 19. století, po příchodu Františka Ignáce Hafenbrädela ze Šumavy, kdy se tu vyrábělo až 4 000 ks rozměrného tabulového skla vysoké jakosti ročně a spolu s výrobky z Nové Huti se vyváželo do celé monarchie i Ameriky. Novinkou byla také výroba zrcadel, která však byla pro výpary rtuti nebezpečná. Za posledních provozovatelů – Grossmannů z Úsobí se tu vyráběla pestrá škála barevného skla. Specialitou bylo pokovované sklo. Tehdy tu práci mělo až 50 zaměstnanců. Ve sklářské osadě o 150 obyvatelích býval obchod i hospoda, kde se čepovalo klášterské pivo. Do dnešních dnů se dochovala správní budova a další dva domy. Herálec byl začátkem sklářské kariéry Emanuela Beránka, zakladatele škrdlovické huti.

Tip: V kostele sv. Kateřiny v Herálci se můžete pokochat lustrem vyrobeným právě ve zdejší huti.