Jezírka mezi zarostlými haldami hlušiny

Spíše jen náhodného poutníka je možné v tuto dobu potkat na trase výšlapu na pomezí Čech a Moravy se startem v Radostíně, malebné vesničce nedaleko rybníka Velké Dářko, takzvaného moře Vysočiny. Ves byla založena koncem 13. století v souvislosti s kolonizací močálovitého pralesa a obyvatelé si v průběhu staletí přilepšovali sezonní prací v lese, tkalcovstvím či výrobou vlasových sítěk. Radostínskou dominantou je kaple svaté Rozálie z roku 2006. Vztahuje se k událostem z první poloviny 18. století, kdy se za morové a cholerové epidemie řádících v okolí obyvatelé modlili právě k této světici. Nemoci ustaly nebo se vsi vyhnuly a v roce 1832 se v Radostíně začal slavit svátek svaté Rozálie procesím. V jeho čele sošku světice v bílých šatech nesly čtyři starší dívky a mladší děvčata nesla šest bílých stuh. Tradice byla ve vsi obnovena v roce 1990, procesí se koná první zářijovou neděli. 

Z Radostína se po žluté značce pustíme k vesničce Hluboká, místní části Krucemburku, poblíž rybníka Řeka. Nedaleko se rozkládá Štíří důl, hluboce zaříznuté a úzké údolí v délce asi 1,7 kilometru s chráněnou flórou i faunou. Zasahuje takřka až k rybníku Malé Dářko a bylo pojmenováno podle „štírů“ - mloků skvrnitých, kterým tak místní odedávna říkali. V údolí, jímž protéká Štírový potok, se tito chránění živočichové vyskytují stále. Můžeme si tam udělat zacházku pěšinou odbočující ze silnice nad Hlubokou vpravo k lesu, Štíří důl se dá tam i zpět projít podél potoka. Počítat je však nutné s popadanými stromy a další vegetací.

V Hluboké před Penzionem U Strašilů stojí další z betonových soch žďárského výtvarníka Michala Olšiaka. Dva metry vysoká a čtyři metry dlouhá skulptura Josefína z roku 2012 představuje dívčí hlavu s dlouhými vlasy. Žlutá značka dál vede k rybníku Řeka, čtyřiašedesátihektarová nádrž se rozkládá v údolí řeky Doubravy. Využívá se k chovu ryb a dlouhá léta u něj funguje i rekreační zařízení a tábořiště. U rozcestníku Ranský rybník přejdeme na červené značení mířící k přírodní rezervaci Ranská jezírka. Byla vyhlášena v roce 1990 na ploše 27,21 hektaru a sousedí s národní přírodní rezervací Ransko.

Malá i větší jezírka, která se v lese nacházejí, jsou zatopené prohlubně vedle starých zarostlých hald hlušiny, které v lokalitě zůstaly po dlouhodobé těžbě železné rudy. Ta se tam převážně povrchově dobývala již od středověku až do 19. století. V roce 1958 se v místech uskutečnil průzkum týkající se rud barevných kovů a v roce 1960 došlo k vyhloubení šachty těsně za hranicí současné rezervace, kde se těžily rudy s obsahem zinku a mědi. Těžba skončila koncem 80. let 20. století, zařízení bylo demontováno a jáma v hloubce dvanácti metrů zabetonována; důl je nyní zatopený vodou. Jezírka postupně zarostla stromy a v nich i okolí se nacházejí nejcennější druhy vodní a mokřadní vegetace i chráněných živočichů. K dolu se dá ze značky dostat cestou odbočující vlevo kolem střelnice. Po několika stovkách metrů ji překříží cestička, po níž se dáme doprava a dojdeme až k zabetonovanému bývalému dolu, dnes již porostlému vegetací, kde stojí i poslední památeční železný vozík.

Po návratu na červenou dojdeme k rozcestníku Podhorská louka, kde ji vyměníme za modrou značku a pokračujeme na Synkův kopec, odkud pak cesta míří vlevo. Mineme Jiříčkovu studánku s posezením a pak i rybník Doubravník, odkud to už není daleko zpět do Radostína.