Kdysi dávno se do malebné krajiny plné kopečků a údolíček začali stěhovat první osadníci. Postavili chaloupky, rozorali louky, vymýtili lesy. Bylo jich tu pouze pár a tak místo, kde žili, zatím ani žádné jméno nemělo.
V té době tu také bydlela rodina s …
Kdysi dávno se do malebné krajiny plné kopečků a údolíček začali stěhovat první osadníci. Postavili chaloupky, rozorali louky, vymýtili lesy. Bylo jich tu pouze pár a tak místo, kde žili, zatím ani žádné jméno nemělo.
V té době tu také bydlela rodina s jedinou dcerou. Anka jí říkali a bylo to děvče krásné jako obrázek. Každý se za ní s radostí otočil a kdejaký mládenec by dal nevím co za to, kdyby se na něj usmála. Ale Anka měla oči jen pro jednoho. Pro Toníka, který bydlel na okraji osady sám a sám. Rodiče mu brzy umřeli a on si na své živobytí vydělával, jak uměl. Jeho chaloupka byla malá a otrhaná, ale Anka s Toníkem si po večerech slibovali, že si ji opraví, a že jim v ní bude opravdu krásně.
Člověk míní, ale Pánbů mění. Rodiče Anky jejich mladé lásce nepřáli a dělali co mohli, aby jim ji překazili. Anku zavírali doma a na chudáka Toníka dokonce několikrát poštvali psa a vzali hůl, jakmile se u nich na dvorku ukázal.
Toník se nakonec sebral, sbalil si své nuzné živobytí do ranečku a odešel z kraje. Tam, kde ho budou mít rádi pro jeho čisté srdce a pracovité ruce a nebudou ho hanit za jeho chudobu.
Ubohá Anka odchod svého milého nesla velmi těžce. Nakonec se z toho roznemohla a bába kořenářka povídala, že se snad z nešťastné lásky i na rozumu pomátla.
Rodiče drželi Anku raději pořád doma. Jednou, za jasné měsíční noci, ale zapomněla máma večer dovřít dveře. To bylo něco pro Anku. Jakmile šla máma s tátou spát, potichu vstala z postele a vyběhla ven. Cestou ještě popadla v síni pevný konopný provaz. A už utíkala na místo, kde se nejčastěji s Toníkem scházeli.
Ráno rodiče Anku v posteli nenašli. Hledali jí a volali, ale dcera jako by se do země propadla. V tom k nim přiběhne pasáček Ondra, oči celé vyvalené a v obličeji bledý.
„Vaše Anka se tam na stráni oběsila na stromě!"
Tak skončil kratičký život nešťastné Anky, která pro lásku život obětovala. Rodiče pak na její památku nechali v místě jejího skonu vztyčit kříž – kříž Anky. A místu a nakonec i celé osadě, se postupem času začalo říkat Křižánky.
Zdroj: ZELENÁ KŘÍŽOVÁ, Helena. Pověsti z Horácka a Žďárských vrchů. Nové Město na Moravě: Helena Zelená Křížová, 2013. ISBN 978-80-905673-0-6.
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
O KORUNĚ VYSOČINY Jsme úžasná destinace od Žďárských vrchů po hrad Pernštejn. Naším cílem je přilákat a udržet si nové i stávající návštěvníky všech věkových kategorií po celém našem regionu.
O naší práci si můžete více přečíst zde. Naleznete tady informace o našem spolku, našich členech, marketingových aktivitách nebo projektech, které jsme s partnery pro vás připravili ...
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
