O prokletí Bystřice nad Pernštejnem

Ve druhé polovině 18. století se v malém městě Bystřice nad Pernštejnem odehrála událost, která dodnes otřásá místním obyvatelstvem. Hlavní postavou této pověsti je farář František Pomezián, který pocházel ze šlechtického rodu a působil jako duchovní v tamním kostele. Jeho příběh se stal legendou a vypráví se z generace na generaci.

František Pomezián byl vášnivým zastáncem svého kostela a projevoval velkou oddanost jeho výzdobě. Na vlastní náklady nechal kostel vybavit nádherným barokním zařízením, které si vysloužilo uznání místních i příchozích. Farář však neshledával povinnost podřídit se příkazům a nařízením místní vrchnosti, dokonce odmítal jejich návštěvy a vizitace.

Nesouhlas mezi farářem a vrchností vyvolával neustálé spory, které se nakonec dostaly do bodu, kdy se farář stal terčem jejich odvetného jednání. Jednoho dne se do Bystřice připlížil temný uzavřený kočár a donutil faráře usednout dovnitř. Bez vysvětlení ho odvezl pryč, směrem do Olomouce. Při zastávce nad městem u zeleného křížku František Pomezián pronesl svůj poslední proslov, ve kterém se rozloučil se svými věřícími po dvaceti letech služby a proklel město Bystřici. Přísahal, že nikdy v něm nebude nic pořádného a neštěstí se na něj vždy váže.

Po příjezdu do Olomouce, kde farář odsloužil poslední mši, se zhroutil před oltářem a zemřel. Od té doby se každé neúspěchy, které Bystřici postihly, a všechna příchozí neštěstí spojovala s Pomeziánovým prokletím.

Z Pomeziánovy pozůstalosti zůstala ve městě pouze krásná sbírka zbraní s ozdobným kováním, která je nezvěstná. Po farářově smrti se o správu jeho pozůstalosti postaral Monze z Nového Města. Profesor Monze byl známý svými spory o olomouckou univerzitu a také tzv. "Zlomky monzeovými".

Největším hříchem Františka Pomeziána bylo, že oddával páry bez povolení vrchnosti, čímž jim umožňoval vymanit se z poddanství. Tato skutečnost ho dostala do konfliktu s mocnými a vyvolala jejich hněv.

Josef Pavelka podle vypravování svého otce Ignáce Pavelky nar. 1883, v Bystřici n. P. v roce 1953.