Loupeživý rytíř a zánik hradu Ronov

Za dob krále Vladislava Jagelonského žila v zemi řada lupičů a darebáků, avšak mezi nimi se vynikal pan Racek z Ronova. Již od dětství byl zkažený a nezkrotný, nejraději trávil svůj čas v sedle koně a se zbraní v ruce. Jedno léto se v Čechách rozšířila morová nákaza. Rodiče Racka zemřeli na tuto zhoubnou nemoc, ale jejich smrt ho nijak nezasáhla. Pro něj to znamenalo svobodu a beztrestnost.

Ronov byl nedobytný hrad s bohatou pokladnicí. A tak si mladý pán přišel na jednoduchý plán - loupeživé výpravy. Hlídky byly umístěny na vysoké věži a sledovaly cestu. Když hlídka zahlédla potenciální kořist, vydala zvuk trubky, čímž se dala do pohybu celá posádka hradu v čele s panem Rackem. Lupiči plenili a vraždili ve širokém okolí, zanechávajíc za sebou jen spálené vesnice a osady. Obyvatelé se stěžovali králi, ale ten se staral jen o hostiny a zábavu, nikoliv o jejich utrpení.

Jedna věc však Raceka trápila - obava o své bohatství. Poklady ve sklepích hradu byly naplněny zlatem, šperky a vzácnými kameny. Pan Racek několikrát denně kontroloval svůj majetek, aby se nic neztratilo. Jedné temné noci při strašlivé bouři Racek přišel na řešení. Požádal peklo o pomoc a čert se mu ihned objevil a nabídl smlouvu. Peklo bude hlídat jeho poklady ve sklepích a Racek mu za to obětuje svou duši. Racek se smíchem souhlasil, protože duše mu již stejně patřila peklu za to, co prováděl. List byl podepsán krví a pekelník zmizel, zanechávajíc po sobě zápach síry. V temném sklepě na největší truhle usedl ohromný černý obr. Ten se zeptal Racka, čeho si přeje. Racek odpověděl, aby hlídal jeho poklady a pečoval o ně. Od té doby měl Racek klidný spánek.

Jednou přepadli lupiči kupce na cestě do Brna. Racek sám ukradl poslední měšec od stařenky, která ho proklela, než ji Racek srazil mečem. Když se loupežníci vraceli na hrad, přihodilo se neuvěřitelné. Z nebe zahřměl ohromný fialový blesk, který spálil všechny lupiče, včetně Racka, na prach. Druhý den opustili zbývající obyvatelé hrad a ten začal chátrat. Mráz, déšť a čas učinily své. Z mohutného hradu zbyla jen zřícenina na kopci, skrytá v lese.

Avšak peklo dodrželo své slovo. Dodnes se prý hluboko pod zemí, tam kde bývaly hradní sklepy, nachází veliký poklad, který pilně hlídá černý obr.