Na gruntě u Librů měli děvečku Hanu. Byla krásná a byla marnivá. Ráda se vzhlížela v zrcadle a pro tanec by umřela. Byla však také hodná a pracovitá, proto jí hospodyně neměla její veselost za zlé, jen ji častokrát varovala, že se jednou své krásné tváře …
Na gruntě u Librů měli děvečku Hanu. Byla krásná a byla marnivá. Ráda se vzhlížela v zrcadle a pro tanec by umřela. Byla však také hodná a pracovitá, proto jí hospodyně neměla její veselost za zlé, jen ji častokrát varovala, že se jednou své krásné tváře v zrcadle zhrozí.
Jednou, na Velký pátek, poslala hospodyně Hanu k řece pro vodu. Byl zrovna časoběda, na stole stála mísa s pučálkou, z které se kouřilo, tak jí hospodyně řekla, že než hrách vychladne, bude s vodou zpátky. Hana zamířila k řece u skály zvané Kotkovice.
Sklonila se k vodě, když tu zahlédla u skály červené světýlko. Barevný plamínek se co chvíli vzdaloval do nitra skály a zase vracel na povrch. Postavila putýnku na břeh, zula dřeváky, vykasala sukni a hnána zvědavostí zamířila ke skále. Uviděla otvor a vešla dovnitř. Před sebou měla dlouhou síň ozářenou mdlým světlem svící. Vešla do překrásného sálu z mramoru, po stěnách jako by se vše třpytilo a svítilo zlatem.
Náhle u stěny sálu zahlédla dvanáct rakví a zároveň odněkud uslyšela nádhernou hudbu. Víko první rakve se otevřelo a z ní vstal rytíř v zlatém oděvu. Přišel k ní a úklonou ji vybídl k tanci. Hana byla vystrašená, ale tanec neodmítla. Tančila omámená krásnou hudbou i pronikavýma očima rytíře. Tančili spolu lehce, a když píseň dozněla, rytíř se jí mlčky uklonil a odešel ulehnout do rakve. Ale to už se otevírá druhé víko a z rakve vstává další tanečník. Hudba znovu zní, tentokrát v rychlejším tempu a Hana opět tančí. A tak se to opakuje znovu a znovu s dalšími rytíři, hudba je čím dál divočejší a Hana už umdlévá únavou. Všichni rytíři si jsou podobní, jen každý další, jako by byl o něco starší. Když tančí s dvanáctým rytířem, už únavou sotva stojí na nohou. Dozněla píseň a rytíř jí s úklonou děkuje za tanec a na krk jí zavěsí zlatý řetízek s perlou. Pak se vrací do své rakve.
Hana vyšla průrvou ze skály, vzpomněla si, že šla původně pro vodu. Jak dlouhou dobu protančila? Hodinu, dvě? Rozhlédla se, ale putýnky ani dřeváky na břehu nenašla. To jistě selka, když se vody nedočkala, sama k řece zašla, trápily Hanu výčitky. Rychle spěchala domů. Vstoupila do kuchyně, celá rodina ještě sedí u stolu a z mísy se kouří. Snad nebyla pryč tak dlouho! „Vy ještě ten hrách jíte?“ zeptala a sama se zděsila svého stařeckého hlasu. Lidi, co sedí u stolu, nepoznává a oni ji také ne. Jen starý hospodář si vzpomněl, že prý někdy před sto lety se údajně ztratila nějaká děvečka. Hana zamířila do své komůrky, ale ani tu nepoznala, vše tam bylo jiné.
Na stěně viselo zrcadlo, Hana zamířila k němu. S hrůzou se dívala do vrásčité tváře stařeny s bílými vlasy a šedivou pletí, jen na jejím krku zářil zlatý řetízek s perlou. Vzpomněla si na slova hospodyně, že se jednou své tváře zhrozí. Vykřikla zděšením, že promarnila své mládí a sto let protančila v jeskyni, a mrtvá se skácela k zemi.
Temeno stráně nad Kotkovicí, kde sto let probděla nešťastná Hana ve skalním podzemí, nazvali jimramovští jejím jménem – Hana.
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
O KORUNĚ VYSOČINY Jsme úžasná destinace od Žďárských vrchů po hrad Pernštejn. Naším cílem je přilákat a udržet si nové i stávající návštěvníky všech věkových kategorií po celém našem regionu.
O naší práci si můžete více přečíst zde. Naleznete tady informace o našem spolku, našich členech, marketingových aktivitách nebo projektech, které jsme s partnery pro vás připravili ...
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
