Stanislav Bělík

Stanislav Bělík, narozený 29. října 1919 v Tišnově, ale celý život žil v Doubravníku. Byl uznávaným českým malířem, známým především pro své krajinomalby. Přestože se v mládí vyučil strojním zámečníkem, od mládí projevoval velký zájem o výtvarné umění. Během druhé světové války byl Bělík nuceně nasazen v rakouském Sankt Pöltenu, kde pracoval ve továrně na padáky. V té době také navštěvoval večerní uměleckou školu v Brně.

Po válce se Bělík vrátil domů do Doubravníka a začal pracovat jako kreslič na stavební správě železniční. Během svého působení v různých zájmových kroužcích využíval své výtvarné nadání k výrobě propagačních materiálů a pokračoval ve studiu malby na dálkovém studiu na Akademii výtvarných umění.

Jeho tvorba se původně soustředila na figurální a portrétní tvorbu, avšak později se soustředil především na krajinomalbu, zejména na téma řeky Svratky. Vytvořil unikátní cyklus 42 obrazů zobrazujících řeku Svratku od jejího pramene až po Pálavu, které byly vytvořeny přímo v terénu bez použití fotografií. Tento cyklus byl také publikován v knižní formě.

Bělík se stal známým jako jeden z nejlepších krajinářů Vysočiny a jižní Moravy a byl oceněn za svou práci. Přestože v posledních letech měl problémy se zrakem a nemohl malovat, zůstal aktivní a vitální až do vysokého věku. Své dlouhověkosti přičítal zdravému životnímu stylu a podpoře své manželky.

V roce 2022 se zapsal do České knihy rekordů jako nejstarší vystavující malíř v zemi. Bělík zemřel ve věku téměř 103 let.