Leandr Čech

Leandr Čech, narozen 27. února 1854 v Cetorazi, byl významný český národní buditel, středoškolský profesor, literární historik, kritik a teoretik. Jako člen učitelské rodiny se již od mladých let věnoval vzdělávání a literatuře. Po absolvování gymnázia v Brně pokračoval ve studiu na vysoké škole v Praze, kde se zapojil do aktivit spolku Slavia a stal se předsedou jeho filozofického odboru.

Čech se projevil jako vynikající učitel češtiny a němčiny na reálce v Telči mezi lety 1879 až 1894 a měl zásadní vliv na své studenty. Byl známý svým důsledným a promyšleným pedagogickým přístupem. Jeho pedagogická práce v Telči byla následně oceněna jmenováním na post ředitele nově vzniklé zemské vyšší reálky v Novém Městě na Moravě v roce 1894, kde působil až do své smrti. Během své kariéry se věnoval nejen vyučování, ale i organizaci školství a podpoře chudých studentů.

Jeho přínos se neomezoval pouze na vzdělávání. V roce 1886 byl jedním ze zakladatelů Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, organizace zaměřené na podporu českého školství a kultury a na boj proti germanizaci. Čech byl také literárně nadaný a jako literární kritik přispíval do různých časopisů, kde uplatňoval moderní teoretické přístupy. Významné jsou jeho monografie o Karolině Světlé a studie o estetických zásadách Františka Palackého. Jeho práce v oblasti literární kritiky a teorie předznamenaly nástup moderní literární kritiky v 90. letech 19. století.

Leander Čech zemřel 27. července 1911 v Novém Městě na Moravě, kde je také pohřben. Jeho práce a přístup měly dlouhodobý vliv na české školství a literaturu, a jeho jméno zůstává spojeno s rozvojem české kultury a vzdělávání

Za zásluhy věděcké ho Česká akademie věd a umění jmenovala svým členem. Sochař Vincenc Makovský vytvořil r. 1931 Čechovu bustu, jež byla slavnostně odhalena před budovou školy.