O názvu hradu a slzách uroněných pasáčkem ovcí

S méně známou pověstí o pasáčkovi se pojí název kdysi mohutného hradu Ronova, který kdysi chránil cestu vedoucí údolím řeky Sázavy od Žďáru k Německému Brodu. Oficiálně jeho pojmenování vychází ze znaku Ronovců (Lichtenburků), zkřížených ostrví – německy „rone“, přičemž slovo ostrev značí kmen stromu s ponechanými pahýly osekaných větví, jehož se ve středověku užívalo při útoku namísto žebříků ke zlézání hradeb. Ale podle legendy to mohlo to být třeba i úplně jinak….

V době, kdy ještě na skalnatém ostrohu hrad nestával, se pod ním rozkládala louka, kde místnímu rychtáři pásal stádo ovcí malý chlapec. Chudý sirotek byl živ jen z ovčího mléka a sýra, které dostával za práci, a z občasných milodarů lidí z vesnice. Jednoho podzimního dne šel poprosit rychtáře o novou halenu, protože stará se mu už rozpadala. Rychtář ho ale vyhnal s tím, že už je dost na tom, že ho živí, a že mu nic dalšího nedá. Jedné vdově ze vsi, která jejich rozmluvu zaslechla, se plačícího pasáčka zželelo, ušila mu novou halenu a přinesla mu ji na pastvinu.

Chlapce však nikde nenašla, ať se rozhlížela sebevíc. Na pastvině zůstalo jen opuštěné stádo oveček, v trávě poházené cáry z pasáčkovy haleny a zvláštní bílé kvítky, které na louce nikdy předtím nerostly. Lidé si pak domysleli, že ony bílé kvítky – ocúny - jsou pasáčkovy slzy. A že jich uronil na louce opravdu hodně. Možná proto se prý pak poblíž toho místa postavenému hradu začalo říkat Ronov.