O hastrmanovi z Argentiny

Mezi obcemi Bystřice a Věchnovem, v místech, kde dnes stojí samota postavená na bývalé rybniční hrázi, se rozprostírá oblast nazývaná Argentina. Již od dávných dob zde existoval rozlehlý panský rybník. Místo současné silnice byla pouze obyčejná vozová cesta a přes odpadní příkop vedla lávka.

Právě na této lávce byl často spatřován hastrman, který si rád dělal legraci z lidí. Obvykle se přeměňoval na velkého černého psa se zelenýma očima. Sedával na lávce a vystrašeným cestovatelům připravoval různé žertíky, aby nakonec skočil do vody a zasmál se jim. Zdá se však, že měl zvláštní slabost pro jednoho mladého svobodného muže z Bystřice, který pravidelně procházel tímto místem na cestě do Věchnova za svou milou.

Jednou, když mladík kráčel po hrázi a v rybníku bylo málo vody, uslyšel z bahna zvuk, jakoby něco třískalo. Myslel si, že jde o rybu, která uvázla v bahně a nemůže se vrátit zpět do vody. Bez váhání prohlásil: "Dobrý kapře, stojí za to tě vytáhnout a dohodit se za tebou do bahna." Snažil se tedy dostat blíže ke zvuku. Avšak čím víc se blížil, tím víc se potápěl do bahna. Když byl kapr na dosah, mladík se nevzdal a snažil se ho chytit. Když vztáhl ruku, kapr náhle sebou trhl a skočil obloukem zpět do vody. Zmatený mladík tam ve stojícím bahnu zůstal jako omráčený. Jakmile se vzpamatoval a pochopil, že se stal obětí hastrmana, rychle se vyškrábal z bahna a pelášil zpět domů do Bystřice, zcela zablácený. Během cesty si slíbil, že už se nechá hastrmanem napálit.

Dlouho byl mladík v klidu, ale jednou se hastrman opět rozhodl ho napálit. Když mladík procházel po hrázi, uslyšel plačící dítě. Poslouchal a rozhlížel se kolem sebe a spatřil peřinku, v níž sebou houpalo malé dítě. Plný soucitu a lítosti přistoupil k peřince, ale dítě mezitím vyskočilo ven a začalo se plazit směrem k vodě. Mladík se za ním spustil a dítě se přiblížilo k okraji vody. Mladík, aniž by váhal, sundal boty a nakonec i kalhoty. Nedokázal pustit dítě, aby se utopilo. Vešel do vody a brzy byl po pás mokrý. Dítě se do vody ponořilo jako ryba a voda se začala vzpínat, zatímco hastrman se znovu ozval svým charakteristickým smíchem. Mladík se vrátil do Bystřice, zcela promočený a stydlivý.

Mnoho lidí se bálo chodit kolem rybníka v noci a když ho starý Lavický, majitel rybníka, koupil a prokopával hráz, lidé mu často říkali, že se bude muset vyrovnat s hastrmanem.

Lavický se však s hastrmanem dohodl. Postavil mu malý rybníček na prokopané hrázi, kde by si hastrman mohl klidně pobývat jako na výměnku. Lavický si postavil své sídlo na této hrázi a hastrman se stal dobrým sousedem. Lavický nepřivodil hastrmanovi žádné trápení a ten se staral o jeho majetek.

Dokonce i když se stalo a Lavický v Bystřici přebral, jak se říká do čepice, a tak šel sám domů, tu jej s určitosti hastrman doprovázel a sousedsky mu domlouval a vyčítal to, co vypil nad svoji normální dávku.