Kdysi žil v dnešním Sněžném rolník Melichar. Byl to dobrý a rozšafný hospodář, ale přece jen to s ním nebylo tak docela v pořádku. Asi měl něco na svědomí, protože vodník z nedalekého rybníka si na něho zasedl a všude mu byl v patách. Po takových lidech …
Kdysi žil v dnešním Sněžném rolník Melichar. Byl to dobrý a rozšafný hospodář, ale přece jen to s ním nebylo tak docela v pořádku. Asi měl něco na svědomí, protože vodník z nedalekého rybníka si na něho zasedl a všude mu byl v patách. Po takových lidech prý byl vodník vždycky jako posedlý. Lidé ve Sněžném o tom věděli a tvrdili, že vodník stále cosi Melicharovi vyčítal a sliboval prý mu, že ho jednou na lžíci vody utopí.
Melichar měl u vodníka vroubek proto, že vysušil za vsí rybník, který vlastně už ani rybníkem nebyl, a udělal z něj úrodnou louku. Vodník se prý musel s celou rodinou přestěhovat, a to prý nikdy nemohl Melicharovi zapomenout. Melichar měl štěstí, že tenhle nevraživý vodník se rozkmotřil s rodinou vodníka v rybníku, do něhož se přestěhoval. Ten byl toho mínění, že takový přivandrovalec se má chovat skromně a potichoučku a nestrkat nos pod pokličky a čmuchat v hrncích, které mu nepatří.
Nový hastrman byl v novém rybníce hned jako doma, a to se nelíbilo starému hastrmanovi, který tu měl přece jen starší domovské právo. Starý věděl, proč se musil nový vodník přestěhovat a věděl také, že chce Melichara na lžíci vody utopit. Od té doby, co se nový obyvatel rybníka neukázal právě nejpřívětivějším sousedem, začal mu dělat starý hastrman naschvály... Jednou v podvečer se proměnil starý vodník v urostlého berana a počkal si v lukách na Melichara. Promluvil k němu lidským hlasem: „Ty, Melichare, bud opatrný, nebo tě potká neštěstí! Hastrman, jemuž jsi rybník vzal, tě chce na lžíci vody utopit. Ale já ti poradím, jak se mu ubráníš. Kdykoli půjdeš na pole nebo na louku, vezmi s sebou krajíc chleba, který musí být dvakrát pečený. Ten chleba potři česnekem a sněz. Pak ti dá ten nezdvořák pokoj.“ Beran se ztratil, ale Melichar si pamatoval, co mu řekl. Vždycky se podle toho řídil a hastrman si ho už nevšímal.
„Zdalipak jsi hospodáře, co ti rybník v louku proměnil, už utopil?“ popíchl starý hastrman nového při nejbližší příležitosti. „Ale kdež, mrzutě mávl rukou, stále dvakrát pečený krajíc žmoulá a česnekem je cítit už zdaleka. Nemám už na něj právo. Raději jeho ženu utopím.“
Tentokrát se proměnil starý hastrman v ovečku a počkal si na Melicharovu ženu, když se vracela ze sušení sena. Řekl jí totéž, co pověděl před nedávnem hospodářovi. Když se i žena podle toho zařídila, neměl už na ně hastrman právo. Oba se prý dožili dlouhého věku.
Zdroj: BUREŠ, Miloslav. Zpívající lípa: pověsti a příběhy z Vysočiny. 3.vyd. Havlíčkův brod: Vysočina, 1969.
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
O KORUNĚ VYSOČINY Jsme úžasná destinace od Žďárských vrchů po hrad Pernštejn. Naším cílem je přilákat a udržet si nové i stávající návštěvníky všech věkových kategorií po celém našem regionu.
O naší práci si můžete více přečíst zde. Naleznete tady informace o našem spolku, našich členech, marketingových aktivitách nebo projektech, které jsme s partnery pro vás připravili ...
Inovace map byly vytvořeny v rámci projektu „Zvýšení povědomí o turistické oblasti Koruny Vysočiny" realizovaného za přispění prostředků státního rozpočtu České republiky z programu Ministerstva pro místní rozvoj.
