Obce na území Koruny Vysočiny nabízejí i masopustní unikáty
Masopustní (ostatkové) lidové veselice konající se prakticky v každé druhé obci jsou místo od místa trochu odlišné. Převážně jde o sobotní obchůzku průvodem obyvatel v tradičních i novodobých masopustních kostýmech zakončenou večerní taneční zábavou, často i s obvyklým pochováváním basy na znamení půstu předcházejícího Velikonocům.
Pozoruhodné masopustní veselí se odehrává v česko-moravském Herálci na Žďársku – tamní Tradiční herálecká maškara pod Žákovou horou nově rozšířila Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Kraje Vysočina. Podobá se masopustním průvodům hlineckého charakteru se specifickými maskami, které jsou zapsány na seznamu nemateriálního kulturního dědictví UNESCO. I letos se tak v sobotu 10. února po sedmé hodině ranní na obchůzku Herálcem za doprovodu osmičlenné kapely vydá dvaatřicet mužů v typických kostýmech, mezi kterými nechybí pasáček s krávou, kašpárci, laufr se svojí ženou, kašpárci, turci, kobyly, rasové, kominíci, židé, slamění či policajti. „Český Herálec kdysi patřil pod okres Hlinsko, takže v průvodu jsou zástupci českých masek, jako je slaměný, turci, kobyly, kominíci nebo židé. Maškary typické pro Moravu zase představují kašpárek, policajt nebo pasáček s krávou, která se pak večer na plese poráží, což je na Vysočině ojedinělé,“ přiblížil za pořadatele heráleckého masopustu, jimiž je ‚herálecká sebranka‘ pod záštitou obce, Luboš Urbánek.
Kořeny masopustního veselí v Herálci jsou doloženy už na přelomu 19. a 20. století, v roce 1952 proběhlo sloučení masopustu českého a moravského. V průvodu byly hlinecké maškary doplněny o masky z moravské vsi (hospodář s krávou, policajt, kašpárek, cikánka, dědek s bábou…). Avšak přesně se neustanovilo, jaký druh a počet masek bude v průvodu chodit. Ve stávající tradiční podobě byl lidový zvyk znovuobnoven v roce 2013. Masky si v obci vyrábějí svépomocí. „Výroba některých je poměrně pracná. Například ušití kostýmu slaměného z povřísel zabere zhruba pětatřicet hodin. A my máme ‚slamáky‘ čtyři. Nahradili jsme jimi původní dosluhující slaměné masky, které už byly skoro padesát let staré,“ sdělil Luboš Urbánek s tím, že příprava na další ročník masopustu začíná vlastně vzápětí po obchůzce.
Ojedinělý masopust se již „odnepaměti“ slaví v Rozsochách na Bystřicku. Zajímavý je především tím, že se přesně podle tradice koná až o masopustním úterý. V roce 2015 se rovněž dočkal ocenění Nositel tradic Bystřicka. „Letos se masopustní veselice uskuteční v úterý 13. února,“ potvrdil starosta Rozsoch Josef Smolka.
Průvod masek v Rozsochách neprochází vesnicí, ale lidé v kostýmech se scházejí až na večerní ostatkové zábavě v orlovně, která je pozoruhodná i tím, že zatímco obvykle se o masopustu o půlnoci pohřbívá basa, v Rozsochách pochovávají basistu. K této změně v podle pamětníků došlo v 60. letech v důsledku kuriózní nehody, při níž muzikanti přišli o basu.
Vraceli se totiž v podroušeném stavu z tancovačky a při cestě od vlaku jednoho z nich napadlo, že se svezou ze zasněženého kopce od rozsošského nádraží na base. Ta ovšem netradiční sáňkování nevydržela, a protože se událost udála těsně před masopustem a novou basu už nikdo nesehnal, nezbylo než místo basy pochovat basistu. A tak to už zůstalo. V dalších letech pak muzikanta nahradila figurína a pohřbívání bylo obohaceno o veršované a poněkud „přibarvené“ příhody, které se v obci za uplynulý rok udály.
Množství masek se každoročně pohybuje kolem osmi desítek, další asi stovka lidí se ostatkové tancovačky účastní bez kostýmu. „Rekord v počtu masek jsme zaznamenali před nějakými pěti nebo šesti lety, to jich bylo 104,“ připomněl Jan Bureš, předseda TJ Rozsochy, která pořadatelství masopustu převzala v roce 1990. O zajištění pokračování tradice obavy nemá. „Průvodu se účastní i mladí. Letos tomu navíc hraje do karet skutečnost, že zrovna budou jarní prázdniny,“ doplnil Bureš.
