Výlet k jeskyni Padouška a Chudobínské borovici

Výšlap nemusí být dlouhý, ba vlastně ani příliš náročný, aby přinesl kýžené uspokojení. Tentokrát je start zhruba sedmikilometrové procházky slibující nádherné výhledy ve Veselí – malé osadě náležející k Dalečínu. V malé vesničce je k vidění evangelický kostel z roku 1782, původně postavený podle tolerančního patentu – bez věže a se vchodem do polí. Později byl přestavěn a v roce 1928 se dočkal i přístavby věže.

Z návsi ve Veselí vede místní značená stezka až na odpočinkové místo s lavičkou nad jeskyní Padouškou, odkud je nádherný rozhled na hladinu Vírské přehrady nad zatopenou obcí Chudobín i letitou borovici na skalním útesu vyčnívajícím z vody, která kdysi stávala vysoko nad údolím s vesnicí. Ano, je to právě ta borovice, která se stala Evropským stromem roku 2020 poté, co drtivě zvítězila v internetovém hlasování. Příznivci třináct metrů vysokého stromu o obvodu kmene 188 centimetrů, jenž je opředený mnoha pověstmi a kromě povětrnostních vlivů bez úhony přežil i ty lidské v podobě stavby přehrady, mu tehdy poslali 47 226 hlasů. V pořadí druhý jinan z chorvatského Daruvaru získal 28 060 hlasů.

Chudobínská borovice sice není přístupná, protože u přehrady s pitnou vodou platí velmi přísná pravidla, tudíž tabu je i pouhý přístup k vodě, natož plavba ve člunu, nicméně pohled na osamělý strom rostoucí na skalním výběžku v přehradě patří k vyhledávaným fotogenickým zajímavostem. No a kdo má chuť, ale nemá závrať, může se od vyhlídky s lavičkou spustit ještě o pár metrů níže, kde je pod skalním převisem skrytá malá jeskyně nazývaná Padouška. I odtud je krásný výhled. V případě potřeby či nepřízně počasí se do ní navíc celkem pohodlně vejdou dva lidé.

Od vyhlídkového místa nad přehradou pak cesta směřuje vpravo k Hlubokému, další vesničce nad přehradou a rovněž místní části obce Dalečín. Cestou nechybí další poutavé výhledy na vodní nádrž a její okolí. Před Hlubokým uhýbá cesta vlevo a po překonání silnice pokračuje mezi poli, loukami, lesíky a úpatím kopce Na Jedli až k partyzánskému památníku. Betonový monument z 80. let 20. století v podobě tří mohutných sloupů ozdobených vlysy připomíná, že tři měsíce před koncem druhé světové války byl v těchto místech těžce zraněn Michail Šijanov z partyzánského oddílu Dr. Miroslav Tyrš. Partyzáni v okolí vyvíjeli diverzní činnost proti německým okupantům coby předvoj Rudé armády.

Zatímco Němci po přestřelce intenzivně prohledávali domy ve Veselí, partyzáni se skrývali v kostele. Farář jim předtím aktivně pomáhal, nicméně o úkrytu partyzánů tehdy věděl jenom kostelník. Klidné chování faráře a především již zasněžené stopy německého velitele ujistily, že kostel netřeba prohledávat…

I od památníku se je možné se pokochat pozoruhodnými vyhlídkami na kopcovitou krajinu a jen kousek odtud je nové odpočinkové místo s veřejným ohništěm. 

Poslední část cesty vede už z kopce dolů zpátky do Veselí.